Zelené finance mne rozpalují do ruda
Velká témata jsou nyní nezbytnou potravou pro zachování života obludy, která se jmenuje trvalý růst. Ve FINBLOGu o tom již byla řeč: Máte-li obhájit, že akcie vaší společnosti se prodává za trojnásobek ceny před deseti léty, zatímco důvodů, aby kdokoli kupoval vaše produkty, postupně ubývá, potřebujete velké téma. Téma, které se opírá o budoucí realitu, protože v té aktuální by vás mohla snadno doběhnout past přesných čísel. Stále ještě soutěžíme v růstu, což není nic, než důsledek schopnosti ve stále větší míře konzumovat to, co je na planetě jedinečné a neobnovitelné. Růst ekologicky, zeleně, je do jisté míry protimluv. Zní podobně hloupě jako "vést válku ekologicky". Naštěstí pro udržení růstu, není ale stejně nápadný.
Hledat způsob, jak snížit závislost na spotřebě, chovat se jako člověk, který má na túře limitované množství potravin a snaží se především zabránit jejich předčasné konzumaci, odpovídá zdravému rozumu. Mohli bychom docela rychle omezit nesmysly typu "módních trendů pro jedno léto" nebo cestování na druhou stranu zeměkoule za "must see" zážitky. Říkat "najíme se, co hrdlo ráčí, ale bez negativních důsledků", není evidentně totéž. Omezovat spotřebu v duchu zdravého rozumu znamená učinit nepotřebnou většinu růstových investic. Je přitom na pováženou, zda jsou toho dnešní státy -tváří v tvář globálním korporacím- ještě schopny, a to i za předpokladu, že by skutečně našly způsob, jak táhnout za jeden provaz. Omezíme-li jenom důsledky rostoucí spotřeby, půjde o doslovnou "cestu do pekel, dlážděnou dobrými úmysly". Korporacím však přinese vedle neklesající poptávky také slušnou dávku ...hádejte čeho?
Ano, správně: velkých témat. Ačkoli bezemisních tanků a raket se jen tak nedočkáme, můžeme snít o čisté energii nebo potravinách bez uhlíkové stopy. Zelená válka už vlastně vypukla. Trvat na růstu, který není ničím jiným, než rostoucí konzumací, znamená brát si z omezené zásoby více, než nám náleží. Útok je veden přímým směrem vůči budoucím generacím a je financován -ať to zní jakkoli podivně- zadlužováním napadeného. Nyní, pro jeho útěchu, obarveným nazeleno.
Bojujeme civilizovaně, ohleduplně, ekologicky. Slovy jednoho z bývalých premiérů: "zdroje tu přece jsou". Gréto, díky za velká témata ...a velké peníze.
Další články
V Controller Institutu se pravidelně zajímáme o to, jaké jsou trendy ve vzdělávání dospělých. Naposledy jsme takový průzkum realizovali na podzim 2023 a na základě jeho výsledků je možné identifikovat několik klíčových trendů a přístupů ve vzdělávání dospělých, které reflektují aktuální potřeby a preference firem i jednotlivců. Tyto trendy lze rozdělit do několika oblastí, zahrnující výběr a plánování vzdělávacích aktivit, preference formátů vzdělávání, a kritéria pro výběr školení.
Ach, Excel, ten nejlepší přítel každého finančního controllera. Snadno v něm modelujeme, analyzujeme a vizualizujeme data jako praví mistři. Ale co když se náš nejbližší spojenec v rozpočtovém boji změní v nepřítele? Ano, mluvím o těch chvílích, kdy Excel přestane být nástrojem a stane se noční můrou. Vítejte ve světě excelových katastrof, kde jeden malý překlep může způsobit velké problémy.
Žádné nové téma nás dnes nečeká: Analytické členění nákladových účtů v oblasti režií jsme ve FINBLOGu (www.financni-manazer.cz) řešili již několikrát. Doposud jen v málo podnicích reflektovala volba nákladových analytik výrazný posun v dostupnosti určitých informací.
Jde o to, že pohled na spotřebu určitého konkrétního druhu nákladové položky dnes běžně umožňuje drill-down přístup v ERP systému: pro materiál přístup přes skladovou kartu, pro službu konkrétní firmy přístup přes IČO apod. Většina analytických koncovek zůstává neměnná již po desetiletí, což je samozřejmě dobré pro účetní rutinu, ale zcela nevyhovující, pokud jde o skutečné aktuální potřeby controllingu. 
Všichni to známe. Dny, týdny, možná i měsíce tvrdé práce na tom dokonalém reportu. Konečně dosáhneme momentu, kdy je vše vyladěno do posledního detailu, a je nám poskytnuto to magické uznaní našeho mistrovského díla. Controller se na chvíli cítí jako král světa reportingu. Všichni zbožňují váš report a zdá se, že svět je krásné místo. Ale pak, náhle, jeden nešťastný den přijde email nebo zpráva s otázkou: „Hej, ten report, který obvykle používám... něco s ním není v pořádku. Můžeš se na to podívat?“ A tak začíná naše dobrodružství.
