Přednost zleva

Otázka: "Maďaři protestovali proti novele zákoníku práce, která byla překřtěna na "otrocký zákon". Zaměstnavatelům totiž umožňuje nařídit místo dosavadních 250 přesčasových hodin ročně až 400 hodina a zaměstnavatelé mají až tři roky na to, aby tyto přesčasy proplatili. Kam se ubírá Maďarsko, paní Švihlíková?"
Odpověď (zkráceno): "Maďarsko tímto způsobem, který rozčílil, ani se nedivím, velkou většinu Maďarů, - já jsem si našla, že až 83 % Maďarů je silně proti tomu, a také byly protesty a demonstrace - , řeší podobný problém jako my, řeší problém svého ekonomického modelu, který je nám podobný, i Slovensku. (...) - problém svého ekonomického modelu a zároveň nedostatku pracovní síly. U nás je ta situace podobná, podnikatelé říkají, podívejte se, kolik je volných pracovních míst, je to více, než kolik je lidí evidováno na úřadu práce, což je poměrně výjimečná situace a tlačí se na dovoz pracovníků především z Ukrajiny, ale třeba i z jiných míst, hovoří se o Mongolsku, z Filipín a tak dále...
No a Maďaři na to jdou právě tou cestou, ten mzdový tlak je u nich taky. Oni jsou vlastně příkladem určitého zoufalství, jak ten model, který je neudržitelný (...) - jak ten model udržet, prodloužit mu životnost, protože to samozřejmě chtějí ty zahraniční firmy, které tam jsou, a zároveň nedovážet moc té cizí pracovní síly. Tak to řeší prostě tím, že budou navyšovat extrémně počet přesčasových hodin, které bůhví jestli kdy budou, nebo nebudou zaplaceny. (...)
Jak u nás ta snaha dovézt hromady levné pracovní síly, tak ta maďarská snaha prostě ukazují, že ten model, založený na tom, budeme levní a budeme dodávat do Německa, něco tady smontujeme a dodáme to, že prostě je absolutně totálně za dobou životnosti a že tady prostě vidíme jeden zoufalejší krok než druhý, jak udržet ten status quo, o kterém jsem mluvila, neměnit to a řešit to tímhletím způsobem, který je i sociálně neakceptovatelný."
Celý rozhovor najdete na webu Českého rozhlasu zde.

Další články
V dnešní době rychlé digitalizace, tlaku na efektivitu a častých změn ve strategiích firem už controlling dávno neznamená jen hlídání rozpočtu nebo tvorbu reportů. Role moderního controllera se posouvá směrem k business partnerství – k práci, která kombinuje strategické přemýšlení, schopnost komunikovat a reálně ovlivňovat rozhodování firmy.
Přesto však controlling v mnoha organizacích stále naráží na tradiční vnímání jako „oddělení čísel“ nebo „interní auditor“. Tato omezená role brzdí nejen controllery samotné, ale i celé firmy. Ty, které dokážou controlling zapojit do vedení byznysu, získávají konkurenční výhodu – mají data, kontext i kontrolu nad prioritami.
Na první pohled se může zdát, že pro hodnocení úspěchu firmy stačí podívat se na EBITDA. Dobře se o něm mluví s investory, působí skvěle na slidech a číslo obvykle vypadá reprezentativně. Jenže z EBITDA se strategie nefinancuje. Financuje se z hotovosti.
Roman Smetana je dlouholetý finanční manažer a zkušený leader, který si prošel jak náročnými restrukturalizacemi, tak růstovými fázemi firem. S CAFIN už řadu let spolupracuje jako moderátor oblíbené konference IT pro FINANCE. V rozhovoru s Romanem se dotýkáme nejen vývoje controllingu v posledních letech, ale i toho, proč je klíčové stavět týmy na důvěře, co se skrývá za úspěšným plánováním a proč by controller neměl zůstávat zavřený v kanceláři.
Ve světě personalistiky jsme byli dlouho zvyklí spoléhat především na intuici, zkušenost a mezilidské vztahy. Dávno jsme ale vstoupili do éry, kdy vedle lidí hrají klíčovou roli i data. A právě v této symbióze mezi lidským faktorem a datovou analýzou leží budoucnost moderního HR.
