Spolupráce napříč generacemi: jak z rozdílů udělat výhodu

Spolupráce napříč generacemi: jak z rozdílů udělat výhodu
Olga Cechlová | Česká asociace pro finanční řízení, z.s.20.11.2025
V dnešních týmech se potkávají lidé, kteří chodili do školy v jiných obdobích, pracovali v jiných podmínkách a začínali kariéru v rozdílných technologických realitách. To ale neznamená, že by je měl rozdělovat věk. Často je spojuje víc, než si myslíme - jen se na to někdy zapomíná.

Mezigenerační spolupráce se občas prezentuje jako téma plné rozdílů. Ve skutečnosti je to spíš otázka porozumění pracovním návykům, komunikaci a očekáváním, která vznikla v různých etapách života. Ne podle roku narození, ale podle zkušeností, kterými si lidé prošli. A když se na to podíváme vědomě, zjistíme, že řada klišé o generacích nemusí vůbec platit.

Nejde o generace, jde o perspektivy

Když se mluví o generacích, vzniká riziko automatických nálepek. Jenže v praxi to není tak jednoduché. Znám dvacetileté kolegy, kteří preferují papírový diář, a zkušené profesionály, kteří spontánně testují každý nový nástroj digitálního řízení projektů.
Pravdivější pohled zní takto:
Každý člověk přináší do týmu jiný způsob práce, jinou rychlost učení a jiný přístup ke změně.
To, co si často vykládáme jako „generační rozdíl“, je většinou jen odlišný kontext nebo zkušenost - případně rozdílné potřeby v práci. A právě jejich porozumění je základním stavebním kamenem dobré mezigenerační komunikace.

Kde vznikají nedorozumění?

Obvykle tam, kde nejsou vyslovená očekávání.

  • Komunikace – někdo potřebuje širší souvislosti, jinému stačí stručná zpráva.
  • Technologie – někteří lidé nové nástroje zkouší hned, jiní chtějí vědět, jak konkrétně pomůžou jejich práci.
  • Tempo změn – někdo je rychlejší, jiný systematičtější.

Tyto rozdíly jsou přirozené a souvisí i s tím, v jaké etapě kariéry člověk je a jaké zkušenosti má za sebou. Když tým tato témata vyjasní, zmizí i většina třecích ploch.
To, co předtím vypadalo jako generační problém, je najednou jen rozdíl ve stylu práce.

Co v týmech reálně funguje

1) Domluvit se na pravidlech komunikace

Ne složité manuály. Stačí společně definovat, jak řešit operativu, co patří do e-mailu a co je téma na schůzku.
Vědomá komunikace je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak předcházet nedorozuměním napříč jakýmikoli skupinami.

2) Využívat různé síly lidí

Někdo má výborný cit pro detail, jiný dokáže rychle posunout projekt.
Týmy, které si na to přijdou, bývají nejefektivnější - a často mnohem inkluzivnější.

3) Podpořit sdílení zkušeností

Nemusí to být velké programy. Stačí dát prostor tomu, aby si lidé ukazovali své postupy.
Sdílení znalostí napříč věkem i zkušenostmi je jednoduchý, ale velmi účinný nástroj.

4) Nesoudit podle věku

Věk je jen jedna proměnná. Daleko důležitější je ochota učit se, spolupracovat a být otevřený jiným stylům práce.
Tento přístup je jedním z principů age managementu - tedy schopnosti pracovat s různými potřebami lidí v různých etapách jejich pracovní dráhy.

Proč má mezigenerační spolupráce skutečnou hodnotu

Dobře nastavené mezigenerační týmy bývají stabilnější, učí se rychleji a mají větší schopnost vidět věci z různých úhlů. A právě tahle kombinace je dnes klíčová - trh, technologie i očekávání zaměstnanců se mění rychleji než kdy dřív.

Různorodost není komplikace.
Je to nástroj.
A pokud se použije vědomě, umí být velmi silný.

Chcete téma prohloubit?

Kurz „Tým napříč generacemi“ nabízí praktický pohled na to, jak pracovat s odlišností, jak nastavit komunikaci v rozmanitých týmech a jak využít mezigenerační dynamiku jako konkurenční výhodu. Je to užitečné pro manažery, ale i pro každého, kdo chce lépe porozumět tomu, jak spolu lidé v týmu fungují.

zpět na všechny články
Olga Cechlová | Česká asociace pro finanční řízení, z.s.
Má za sebou dlouholeté zkušenosti z oblasti vzdělávání dospělých, ve které se pohybuje již od roku 1997. Začínala jako pedagog (se zaměřením na výuku matematiky a programování) na střední průmyslové škole. Po té se začala věnovat vzdělávání dospělých. Ve společnosti Capital Consulting měla na starosti vzdělávací aktivity pro zaměstnance investičních společností a fondů. V Controller Institutu působí od roku 1999 a postupně zastávala pozice projektového manažera, manažerky vzdělávání, prokuristky až na současnou pozici jednatelky, kterou vykonává od roku 2003. V roce 2010 stála při zrodu České asociace pro finanční řízení, kde je členkou Řídícího výboru a zaměřuje se zejména na podporu a rozvoj kariérních cest v rámci finančních oddělení podniků.

Další články

V dnešní době rychlé digitalizace, tlaku na efektivitu a častých změn ve strategiích firem už controlling dávno neznamená jen hlídání rozpočtu nebo tvorbu reportů. Role moderního controllera se posouvá směrem k business partnerství – k práci, která kombinuje strategické přemýšlení, schopnost komunikovat a reálně ovlivňovat rozhodování firmy. Přesto však controlling v mnoha organizacích stále naráží na tradiční vnímání jako „oddělení čísel“ nebo „interní auditor“. Tato omezená role brzdí nejen controllery samotné, ale i celé firmy. Ty, které dokážou controlling zapojit do vedení byznysu, získávají konkurenční výhodu – mají data, kontext i kontrolu nad prioritami.
Controlling a firemní finance bývají často spojovány s exaktností, strukturou a jasnými pravidly. Ale co když právě měkké dovednosti rozhodují o tom, jestli controller nebo finanční analytik bude v týmu skutečně fungovat – a hlavně, jestli bude slyšet?
Vedením kurzů zaměřených na finanční znalosti nefinančních manažerů se zabývám již bezmála dvacet let. Za tu dobu se proměnil nejen jejich obsah, průběžně přizpůsobovaný potřebám globální ekonomiky, více, než kdy předtím propojené a méně předvídatelné. Mění se i potřeby účastníků, dříve jednoduše shrnutelné výrazem „potřebujete to sami, abyste rozuměli reportům z finanční oblasti“. Stále častější je vyjádření opačné potřeby, tedy „firma potřebuje, aby finanční manažeři porozuměli vám“.
Finanční gramotnost podnikových manažerů je podmínkou přežití v globální konkurenci. A ví to váš finanční ředitel?
nahoru