Zubaři a hospodští už mají jasno. Na rozdíl od zdravotních pojišťoven.

"...dřív stačilo opravdu obyčejné křeslo, pár nástrojů, ..., pár řekněme desítek tisíc a mohl jste mít vybavenou zubní ordinaci. Dneska zubní ordinace znamená, když ji chcete vybavit mikroskopem, dát tam do toho nějaký vymoženosti, tak to máte tři miliony. A já když otevřu ordinaci na nějaký vesnici, kde prostě mě přijde za den dvacet lidí, který ještě k tomu jenom chtěj na pojišťovnu, to znamená udělám obrat čtyři tisíce korun nebo pět tisíc korun, tak ta ordinace samozřejmě musí zkrachovat. A to, že mít ordinaci a dojíždět tam dvakrát týdně a ta ordinace stojí, neprodukuje, nemáme na obnovu toho vybavení, tak je to utopie, tak proto se to bude stahovat do větších měst, to je prostě ekonomická (realita). Já vím, že když jsme se rozhodli, že budeme investovat do drahejch vybavení, to znamená 3D tiskárny, skenery různý, sofistikovaný výrobní procesy v laboratoři, kterou máme, tak věděli jsme, že musíme denně ordinovat dvanáct hodin, de facto v dvousměnným provozu, střídají se lékaři na těch křeslech, abych je amortizoval, to vybavení a abych je mohl rychle obnovit a jít s tou dobou..."

Komu čest, tomu čest, pane doktore - máte jasno. A výrobní ředitelé by tomu nejspíš perfektně rozuměli - jak rád bych vám svůj prostor na konferenci přenechal. Nevyužitá kapacita žádného podnikatele neuživí, v konečném důsledku mu zabrání jít s dobou, držet krok s konkurencí, a pravděpodobně jej přivede ke krachu... Problém znásobený u zubařů (a obdobně také na mnoha jiných místech) tím, že cena kapacitní jednotky (minuty nebo hodiny), ať už spotřebované, nebo ztracené na pracovišti (zubařském křesle), musí vždy absorbovat náklady všech přístrojů v ordinaci - křeslo je úzkým místem, definujícím výkonovou kapacitu ordinace, pro nikoho než osobu na něm sedící její vybavení totiž nemůžete použít. Pokud je kapacitní jednotka nevyužitá, nulový výnos znamená čistou ztrátu, protože většina zařízení morálně zastarává a ztrácí hodnotu stejně rychle, ať už jsou využívána, nebo ne. Ordinace dává ekonomický smysl jen při maximálním vytížení, nebo ještě lépe, když máte tolik zákazníků, že můžete obsazovat souběžně křesel několik, každé s omezeným vybavením pro určité specializované zákroky - hodina nebo minuta pak vychází určitě levněji, než při plném rozsahu vybavení. To může fungovat jen tehdy, pokud je dostatečná poptávka - určitě ne na malých vesnicích, kam jsou zubaři zdravotními pojišťovnami a obcemi lákáni prostřednictvím nejrůznějších prémií a benefitů. Peníze daňových poplatníků jsou přitom zjevně vynakládány na to, aby systém fungoval s opravdu mizernou efektivitou.

Kritika bez návrhu řešení? Chyba lávky - ve jménu efektivity nemůžete ordinace přibližovat pacientům, ale naopak, pacienty ordinacím. Jak? Třeba autobusem, který je zdarma, přesněji na náklad pojišťovny (určitě neprodělá), přiveze na kliniku ve městě.

Pojišťovny se ještě neprobraly - zatímco hospodský v Dolní Horní na to přišel už před šesti lety (viz téma FINBLOGu z 16. června 2012)!